Kapela

Kapela s Patrikem

Historie

2000 - Kapela Expedice Apalucha vznikla na přelomu roku 2000. U zrodu stála pětice, pro Opavu, již známých muzikantů: Jiří Pater - baskytara, Václav Žůrek - bicí, Petr Štěpán - kytara, Tomáš Havránek - foukací harmonika, ak. kytara a Jiří Bosák - zpěv, texty. Za kratičký čas do kapely přibyl ještě Jan Tengler - saxofon, příčná flétna.

2001 - Expedice Apalucha poprvé zazněla v srpnu 2001 na opavském festivalu Altrock. Přes svou určitou charakteristickou žánrovou a autorskou rozmanitost se usnesla na stylu "blues beat", který zastupuje největší část její tvorby. Každý člen totiž vyšel ze zcela jiných kořenů, díky čemuž se ve tvorbě Apaluchy promítá pestřejší škála stylů (blues, rock, folk, funky).

2002/2006 - S první studiovou nahrávkou "Demo 2002" začíná Expedice Apalucha za pomoci manažerky Katky Grygarové koncertovat po celé republice a i v zahraničí (Polsko, Slovensko). Pro rodné posluchače uspořádala speciální venkovní unpluggedové koncerty a s déle hrající deskou z roku 2003 "Budem si vesele splívat" zavítala s kapelou Folimanka Blues do pražského Lucerna music baru. Má na svém kontu i jiné předskokanské koncerty (Marcel Woodman, Jarek Nohavica, Riverside Blues Band, Vypsaná Fixa, Visací Zámek, ASPM, -123min., Neřež, Marie Rottrová).

Apalucha se mimo jiné účastnila úspěšně několika soutěží (Havířovský Inkubátor, Boomcup, Setkání kytaristů, Rock co rok (PL)) a festivalů ve snaze dostat se na prestižnější a větší akce a vůbec v povědomí, v čemž přirozenou cestou pokračuje. Občas spolupracuje s různými kapelami a při významějších koncertech aranžově obohacuje svá vystoupení, případně zve hosty především z opavského hudebního a jiného osazenstva (klávesy, perkuse, dechy, vokály, tanec...).

Své desky si produkuje sama na čistě vlastní náklady. Ke svému pětiletému výročí nahrála singl "Viktorín" točený roku 2005 pod vedením Ivo Viktorína ve studiu V ve Zlíně. Následovalo natočení desky "V polojasnu" ve studiu Patben v Kravařích ve Slezsku v roce 2006.Téhož roku se deska stává listopadovou deskou měsíce časopisu Rock & Pop.

2007 - Počátkem prázdnin 2007 odchází z Expedice saxofonista Jan Tengler. Kapela tak nabývá, zvláště v nových skladbách, patrného syrovějšího rázu a větší blues beatové přímočarosti, čehož uplatňuje především v rámci živého hraní, hodně čerpá z prvotní myšlenky stavět hudbu na foukací harmonice.

2008/2012 -  Apalucha se věnuje řadovým koncertům a dostává se do víru Expedičních plesů a podobných akcí, kterými si tvrdě vydobývá prostředky na realizaci nové desky. Tímto jde tvorba nových skladeb pomaleji a hotový materiál je kapelou odkývnut až kolem roku 2010, kdy se o prázdninách natáčí pod dohledem Patrika Benka a především Vladimíra Jaškeho 2cd "Sahara", které Apalucha představuje posluchačům v roce 2011. Kapela, vědoma si velké prodlevy mezi posledními deskami neváhá s novým materiálem, ten ovšem opět zbrzdí veřejností stále oblíbenější plesová činnost kapely. Po šňůře v říjnu 2012 kytarista Petr Štěpán oznamuje problém ze sluchem, očekávaná autorská tvorba i koncertní činnost se zastavuje.

2013/2015 - Za Peteho Štěpána odehrává plesovou sezonu Patrik Kuběj. V dubnu 2013 se Petr Štěpán vrací, kapela konečně oprašuje rozdělanou tvorbu, stačí odehrát jeden opavský koncert. Když pak Petr Štěpán dostává dlouhodobější pracovní nabídku do zahraničí, v září 2013 jej Patrik Kuběj nahrazuje i v kapele se svou odlišnou, zásadně feelingovou hrou. Apalucha tak navazuje nanovo na tvorbu, přizpůsobuje zvuk a staví koncertní materiál. Konečně s rokem 2015, kdy se Patrik Kuběj cítí v kapele zabydlen, zaměřuje se kapela zásadněji na nové písně s vidinou nové desky.

2016 - S vynaložením veškerých dosavadních, především bohužel znovu obligátně plesových, úspor a později i s nutným obrácením se o crowdfoundingovou pomoc fanoušků na Startovači.cz se Apalucha koncem května 2016 vrhá opět do kravařského studia Patrika Benka a oslovuje o pomoc s finálním mixem a masterem Matouše Godíka, dokonce se podaří dopřát si malé mediální promo. Tak v říjnu 2016, k patnáctinám, si Apalucha vydává zatím nejvydřenější, nejnáročnější a nejnákladnější desku "5" a toto vymodlené splněné přání uvádí podzimní šňůrou. Na této desce kapela volí jednoduchý syrový kytarovo-foukačkový koncept směřující k sblížení nahrávky s živým vystoupením i texty nabírají existenciálnější, vážnější roviny. Kapela si posunula laťku, nabývá nemalých nových zkušeností a vybičovává se o pokus překročit si stín, bude-li přáno.