Kapela

Kapela s Patrikem

Historie

2000 - Kapela Expedice Apalucha vznikla na přelomu roku 2000 / 2001. U zrodu stála pětice, pro Opavu, již známých muzikantů: Jiří Pater - baskytara, Václav Žůrek - bicí, Petr Štěpán - kytara, Tomáš Havránek - foukací harmonika, ak. kytara a Jiří Bosák - zpěv, texty. Za kratičký čas do kapely přibyl ještě Jan Tengler - saxofon, příčná flétna.

2001 - Expedice Apalucha poprvé zazněla v srpnu 2001 na opavském festivalu Altrock. Přes svou určitou charakteristickou žánrovou a autorskou rozmanitost se usnesla na stylu "blues beat", který zastupuje největší část její tvorby. Každý člen totiž vyšel ze zcela jiných kořenů, díky čemuž se ve tvorbě Apaluchy promítá pestřejší škála stylů (blues, rock, folk, funky).

2002/2006 - S první studiovou nahrávkou "Demo 2002" začíná Expedice Apalucha za pomoci manažerky Katky Grygarové koncertovat po celé republice a i v zahraničí (Polsko, Slovensko). Pro rodné posluchače uspořádala speciální venkovní unpluggedové koncerty a s déle hrající deskou z roku 2003 "Budem si vesele splívat" zavítala s kapelou Folimanka Blues do pražského Lucerna music baru. Má na svém kontu i jiné předskokanské koncerty (Marcel Woodman, Riverside Blues Band, ASPM...).

Apalucha se mimo jiné účastnila úspěšně několika soutěží (Havířovský Inkubátor, Boomcup, Setkání kytaristů, Rock co rok (PL)) a festivalů ve snaze dostat se na prestižnější a větší akce a vůbec v povědomí, v čemž přirozenou cestou pokračuje. Občas spolupracuje s různými kapelami a při významějších koncertech aranžově obohacuje svá vystoupení, případně zve hosty především ze spřízněného opavského hudebního osazenstva (klávesy, perkuse, dechy, vokály, tanec...).

Své desky si produkuje sama na čistě vlastní náklady. Ke svému pětiletému výročí nahrála singl "Viktorín" točený roku 2005 pod vedením Ivo Viktorína ve studiu V ve Zlíně. Následovalo natočení desky "V polojasnu" ve studiu Patben v Kravařích ve Slezsku v roce 2006.Téhož roku se deska stává listopadovou deskou měsíce časopisu Rock & Pop.

2007 - Počátkem prázdnin 2007 odchází z Expedice saxofonista Jan Tengler. Kapela tak nabývá, zvláště v nových skladbách, patrného syrovějšího rázu a větší blues beatové přímočarosti, čehož uplatňuje především v rámci živého hraní, hodně čerpá z prvotní myšlenky stavět hudbu na foukací harmonice.

2008/2012 -  Apalucha se věnuje řadovým koncertům a dostává se do víru Expedičních plesů a podobných akcí, kterými si tvrdě vydobývá prostředky na realizaci nové desky. Tímto jde tvorba nových skladeb pomaleji a hotový materiál je kapelou odkývnut až kolem roku 2010, kdy se o prázdninách natáčí pod dohledem Patrika Benka a především Vladimíra Jaškeho 2cd "Sahara", které Apalucha představuje posluchačům v roce 2011. Kapela, vědoma si velké prodlevy mezi posledními deskami neváhá s novým materiálem, ten ovšem opět zbrzdí veřejností stále oblíbenější plesová činnost kapely. Po šňůře v říjnu 2012 kytarista Petr Štěpán oznamuje problém ze sluchem, očekávaná autorská tvorba i koncertní činnost se zastavuje.

2013/2015 - Za Peteho Štěpána odehrává plesovou sezonu Patrik Kuběj. V dubnu 2013 se Petr Štěpán vrací, kapela konečně oprašuje rozdělanou tvorbu, stačí odehrát jeden opavský koncert. Když pak Petr Štěpán dostává dlouhodobější pracovní nabídku do zahraničí, v září 2013 jej Patrik Kuběj nahrazuje i v kapele se svou odlišnou, zásadně feelingovou hrou. Apalucha tak navazuje nanovo na tvorbu, přizpůsobuje zvuk a staví koncertní materiál. Konečně s rokem 2015, kdy se Patrik Kuběj cítí v kapele zabydleněji, zaměřuje se kapela zásadněji na nové písně s vidinou nové desky.

2016 - S vynaložením veškerých dosavadních, znovu obligátně nejvíce plesových, úspor a později i s nutným obrácením se o crowdfoundingovou pomoc fanoušků na Startovači.cz se Apalucha koncem května 2016 vrhá opět do kravařského studia Patrika Benka a oslovuje o pomoc s finálním mixem a masterem Matouše Godíka. Dokonce se podaří dopřát si malé mediální promo. Tak v říjnu 2016, k patnáctinám, si Apalucha vydává zatím nejvydřenější, nejnáročnější a nejnákladnější desku "5" a toto vymodlené splněné přání uvádí podzimní šňůrou. Na této desce kapela volí jednoduchý syrový kytarovo-foukačkový koncept směřující k sblížení nahrávky s živým vystoupením i texty nabírají existenciálnější, vážnější roviny. Kapela si posunula laťku, nabývá nemalých nových zkušeností a vybičovává se o pokus překročit si stín, bude-li přáno.

2017/2020 - Apalucha v návaznosti na desku "5" rozkmitává druhou vlnu jejího zviditelnění, na podzim se točí druhý vůbec existující, první opravdu profi, klip Apaluchy k písni "Na Spánku" s Michalem Čapkou v hlavní úloze. Hrajeme pár společných koncertů s Veterány studené války a těšíme se vzájemně z další spolupráce, ze které bohužel schází. Koncem roku 2017 se z Anglie vrací a pomalu přidává zpět kytarista Pete Štěpán. Ještě jako vip host učinkuje na prvním pořádném záznamu celého koncertu Apaluchy z opavského klubu Evžen 22.12.17. V průběhu a po překlenutí expediční plesové sezony 2018 se zabýváme přearanžováváním současně hrané tvorby pro dvě hráčsky krásně rozmanité a odlišné kytary, což si zvukově báječně užíváme, jako šestičlenní, již dubnovým třetím dotekem Expedice s audiovizuálnem v Hradci nad Moravicí v kině Orion, kde přehráváme celou desku "5" s videoprojekcí, spojenou i se křtem a prvním veřejným promítnutím klipu "Na spánku". Začátkem roku 2019 nepříjemné onemocnění baskytarisky Jirky Patera zakolísá plány, zdraví je přednější. Když odehrává aspoň jeden z nezrušených expedičních plesů ap., víme, že z nejhoršího jsme venku. Přichází však úraz ruky Peteho Štěpáná, což částečně zapřičiní jeho opětovné tiché odstoupení do jeho příležitostné, emeritní, pozice stínového člena. Teprve se proto dostáváme cíleněji k nové tvorbě, čímž se snažíme trochu otřepat a vzpamatovat. Album "5" se podaří vypapírovat na Spotify a Supraphoneline :). Přichází však další rána, musíme opustit dlouholetou otickou zkušebnu. Po chvílích tíživé nejistoty o zázemí naštěstí štestí stojí při nás a od únoru 2020 snad už můžeme v "novém", všemi událostmi a snahami trošku vysílení a pomačkaní, vyvětrat a soustředěněji navázat nit, jen co odehrajeme expediční plesy, a těšit se na čerstvé inspirace a motivace, které už trochu ironicky rozmělňuje ještě covidová karanténa zrovna do plesové sezony.

2021/2022 - Rok 2021 je ve znamení nahrávání. Koncem roku tak ve Studiu 1 Českého rozhlasu pod dohledem Marka Hoblíka vzniká nová příjemná a kompaktní EP deska Seveřan. V prosinci vychází na veřejnost singl písně "Kdo jsi to?". V únoru vzniká záznam z pořadu Harenda live Igora Vašuta rovněž v ČrO, kde je EP představeno o něco více a v dubnu se kapela dočkává úspěšného, historicky zřejmě nejnabitějšího, vystoupení v opavském Kině Odboj, kde je Seveřan pokřtěn, opět s využitím videoprojekcí. Apalucha se rozhoduje, navzdory neradostným reakcím stálých návštěvníků a pamětníků, přes výhody i spíše kupící se nevýhody, ukončit letitou tradici expedičních plesů. V září se bohužel nepodaří termínově vejít a realizovat třetí ročník malého, expedičního, venkovního, otického, "přehrávkového" Kuželna festu, jehož předešlé ročníky byly účastníky velmi pozitivně přijaty a tak trochu měly nahradit energii z muziky za ukončené plesování s pokusem vybudovat novou tradici - uvidíme, jak a zda-li bude tato myšlenka v budoucnu rozvedena a navazována.

2023 - Na opavském velikonočním jarmarku 24. 3. hraje své poslední vystoupení zakládající člen a podstatná tvář Expedice Apaluchy foukačkář Tom Havranek. Nelehké osobní rozhodnutí bylo ve vzduchu delší čas a definitivně přišlo vstříc dlouholetým cestovatelským a svobodným činnostem, plánům a touhám. Nestalo se ve zlém či dramaticky, byť kapela pochopitelně za společně prožitá léta drží nemalý smutek, smiřuje se se situací a snaží se vše překlenout prací na nezbytném přestavění a přearanžování repertoáru ve čtyřech. Zásah do vybudovaného rukopisu a zvuku kapely skrz ztrátu specificky hrajícího foukačkáře, zároveň hráče akustické kytary a také autora mnohých písní (Divný se zdám, Řekni mi holka, Černou nití, Ke štěstí, Neničit...), je v historii Apaluchy rozhodně nejcitelnější. Absence osobnosti Toma Havranka bude pociťována pravděpodobně dlouho přes nové tvůrčí výzvy a skrz průběžnou a tvarující se novou tvorbu.